Něco málo o mně

Prý jsem složitá osobnost s někdy až extrémistickými názory. No, osobně si to nemyslím, ale dovolím si tedy této stránky využít, nikoliv na svou obhajobu, ale spíše pro poodhalení mých postojů a názorů, které Vám snad umožní pochopit, proč na některé zdánlivě "blbosti" reaguji možná přehnaně a proč si naopak řady "zásadních" věcí třeba ani nevšimnu.

Předně jsem věřící člověk, a tak uznávám (asi) trochu jiné hodnoty, než je u nás běžně zvykem. Vážím si života, lidí i věcí kolem sebe, nemám rád "konzum" a vytěžování zdrojů této modré (?) planety jen ve prospěch okamžitého blaha soudobé společnosti, tedy bez myšlení na budoucnost této země a budoucích generací. Vlastně všechno co dělám se snažím dělat pokud možno tak, aby z výstupů této činnosti mohlo čerpat co nejvíce lidí, a to ne pouze dnes, ale také v budoucnu. Čím víc je dílo, které vytvářím či na kterém se podílím, přínosnější pro společnost, tím více jsem spokojen.

Věřím také tomu, že každý máme zde na světě své poslání, kterým bychom měli být prospěšni světu i lidem kolem sebe. V mém případě je to určitě (mimo jiné) železnice, její přiblížení lidem a možnost ji alespoň trošku modifikovat k dalšímu rozvoji a prosperitě.

Co mám rád

Fajn lidi

Ani to nemusí být vyloženě známí, rád se dám do řeči kdykoliv a s kýmkoliv, kdo mne zaujme svým charizma, zajímavými názory, upřímností či smyslem pro humor.

Dobrou muziku

Nemám ani nijak vyhraněný styl, snesu vše od folku až po metal či trance. Obecně mám rád hudbu bohatou na melodie a nástroje (zvláště klávesové) nebo vyloženě hudbu elektronickou. A jen aby nedošlo k mýlce – takovéto strojové recitování s povrzkáváním čehosi na způsob melodie v pozadí do kategorie „hudba“ samozřejmě neřadím.

Přírodu a venkov

Nejen pro toulky se svými nejbližšími nebo pouze s fotoaparátem. Příroda nám dává nejen potravu a vodu, ale je i obrovským zdrojem inspirace a energie pro život.

Československo

Já vím, dnes už jde bohužel o dvě různé republiky. Ovšem Československo je a nadosmrti zůstane mou rodnou vlastí, kterou mám rád, kde jsem doma a kde mne baví objevovat zvláště méně známé kouty a krásy.

Cestování vlakem a fotografování

Jízda vlakem je pro mne, stejně jako například posezení v liduprázdném kostele či v přírodě, hlavním způsobem relaxace. Stejně efektivně si „dobíjím baterky“ i při fotografování – ať už čehokoliv.

Všední věci v nevšedním provedení

Vždy jsem byl „ulítlý“ na různé zvláštnosti a zajímavosti v jinak fádních oblastech života. A rozhodně nemusí jít jen o výjimečné lokomotivy, se kterými mně má mnoho lidí spojených. Úplně stejně mne dokážou okouzlit i zajímavé stavby (zejména sakrální), dílka přírody, nebo třeba muzika ;-)

 

Co nemám rád

Konzumní styl života

Ano, občas je třeba někam zajet autem, nebo udělat větší nákup. Ovšem z hloubi duše se mi protiví jedinci, kteří se bez auta nehnou (i když mají jinou možnost), víkendy tráví v supermarketech a na (velmi vzácný) výlet s rodinou jezdí výhradně do „profláklých“ lokalit stylem, že se autem dovezou až na místo, tam dají hranolky s kečupem a pivo či colu a po letmé prohlídce a vykouření pár cigár naskočí zas do auta a hurá domů k non-stop běžící televizi. S takovými lidmi si obvykle nemám moc o čem povídat.

Plýtvání

Už jsem to výše trochu nakousnul. Jsem si plně vědom, že naše planeta disponuje konečným množstvím zdrojů pro spokojený život nás všech. Přibližně miliarda lidí na světě hladoví, ale i tak se najdou zástupci rodu „homo sapiens“, kteří jsou schopni vyhazovat jídlo, nakupovat věci, které vůbec nepotřebují, plýtvat energií apod. Tak to také nejsou mí kamarádi…

Křivení společnosti a dehonestaci rodiny

Máma = žena, táta = muž (víc pohlaví neexistuje) a mají spolu děti, které společně vychovávají (= rodina). Tak je to odpradávna a tak je to správně. Dítě pro zdárný vývoj potřebuje mužský i ženský vzor. Když jeden ze vzorů chybí, je to špatné. Ale dvakrát jen mužský či ženský vzor, to je už fakt moc zlé...

Notorické nespokojence

Když se s někým potkám a zeptám se: „Jak se Ti daří?“, samozřejmě počítám s tím, že občas uslyším i nějaký povzdech nad tím, že se něco nepovedlo, nebo že člověka něco trápí. Ovšem o dlouhé výčty toho, jak je vše kolem na h***o, jak v tomhle státě nic nefunguje atd. popravdě úplně nestojím. Život je až příliš krátký na to, abychom si ho kazili zbytečným negativizmem.